Rigorózní zkouška

Na katedře informatiky lze v rámci rigorózního řízení po složení státní zkoušky a obhájení rigorózní práce získat titul PhDr. (před jménem).

K této zkoušce neexistuje žádné studium. Řízení probíhá tak, že se uchazeč přihlásí ke zkoušce, odevzdá rigorózní práci a v daný termín bude vyzván ke složení státní zkoušky a obhajobě práce. Uchazeč může využít konzultace na katedře k tématu a povaze své práce.

Přihlásit se může absolvent mgr. studií (typicky pedagogických studií informatiky).

Veškeré další informace najdete na https://www.pf.jcu.cz/research/rigorozni_rizeni/

Požadavky na rigorózní práci

Uchazeč v rigorózní práci zpracuje závažný problém výuky informatiky nebo výuky podporované počítačem na základní škole. Zaměření práce předem konzultuje s vedoucím katedry. Rigorózní práce má přibližně rozsah práce diplomové, vychází ze studia literatury a osobní zkušenosti zájemce, jež získal v pedagogické praxi. V rigorózní práci musí uchazeč osvědčit práci s literaturou, odbornými texty a cizojazyčnými prameny. Rigorózní práce musí obsahovat původní výsledky nebo originální zpracování ucelené části problematiky daného oboru. Rigorózní práce zcela kompilační, neobsahující vlastní přínos, jakož i práce bez teoretického východiska, jakož i práce pouze teoretické, bez praktického ověření, nebudou přijaty.

Rigorózní práci lze odevzdat v jiném než českém jazyce jen s předchozím souhlasem předsedy komise pro rigorózní zkoušku. Resumé rigorózní práce musí být v tomto případě zpracováno v českém jazyce.

Rigorózní práce může mít formu souboru uveřejněných prací uchazeče nebo prací přijatých k uveřejnění, který uchazeč opatří uceleným úvodem do problematiky a komentáři.

Příklady témat rigorózních prací

• Online vzdělávání na základní škole.
• Problémy implementace e-learningu na škole.
• Systém evaluace výsledků studia informatiky na střední (základní) škole.
• Zavádění počítačem podporované výuky v předmětu matematika (fyzika, zeměpis, výtvarná výchova …)
• Využití počítačové techniky pro handicapované.
• Výuka robotiky na základní škole a její cíle.
• Problémová výuka programování.
• Počítačová grafika a její místo ve výuce informatiky na ZŠ a SŠ.
• Využití multimédií v procesu tvorby výukových materiálů.
• Moderní programovací didaktické jazyky ve výuce programování na ZŠ, SŠ.
• Matematické metody pro programování a jejich implementace na SŠ.
• Téma kódování dat na základní škole.
• Moderní formy počítačových prezentací ve výuce výpočetní techniky.
• Maturity z informatiky, porovnání s okolními státy
• Kompetence absolventa 1. stupně ZŠ v oblasti informatiky.
• Využití skriptovacích jazyků v aplikacích v oblasti výuky.

Zkouška

Ústní část státní rigorózní zkoušky se zaměřuje na informatiku včetně nových poznatků v oboru a teorii vyučování informatiky. Další část zkoušky obsahuje vybrané okruhy z dějin filozofie a z pedagogiky, resp. psychologie.

Informatika včetně nových poznatků v oboru

Požadavky navazují svou náplní na státní závěrečné zkoušky v magisterském studiu. Uchazeč o doktorát má prokázat, že nejen úspěšně rozšířil znalosti problematiky výpočetní techniky oproti úrovni magisterské, ale je schopen integrovat poznatky jak v rámci uvedeného oboru, tak i v oblasti mezioborové. Kandidát má být schopen řešit problémy v oboru též s užitím matematiky, měl by umět např. vytvářet a využívat matematické modely, využívat pokročilé techniky práce s počítačem (v oblasti zpracování dat, při programování, při práci s multimédii a tvorbě složitějších webových stránek, v oblasti digitalizace), znát principy operačních systémů a počítačových sítí. Uchazeč je dostatečně seznámen s problematikou výkonnosti, spolehlivosti a bezpečnosti počítačových systémů. Při zkoušce kladené otázky se převážně týkají tématu předložené rigorózní práce.

Teorie vyučování informatiky

Zahrnuje problematiku spojenou s výukou informatiky a výpočetní techniky s ohledem na zaměření rigorózní práce. Navazují na požadavky ke státní závěrečné zkoušce z didaktiky informatiky a zahrnují též oblasti počítačem podporované výuky jiných předmětů, informatizace školství a státní politiky v tomto směru, distanční výukové formy včetně e-learningu, jež umožní uchazeči vytvářet názory na výuku a zdůvodňovat je jak podklady ze studia, tak i z individuální zkušenosti. Při konání zkoušky se z rigorózní práce vychází a otázky jsou pokládány na základě oponentských posudků, aby se vyjasnily případné připomínky a komise se přesvědčila o kvalitě učitelské připravenosti zájemce o rigorózní řízení.

Doporučená literatura:

BENEŠ, P., RAMBOUSEK, VL., FIALOV Á, I. Vzdělávání pro život v informačníspolečnosti. Praha : PF UK, 2005.
BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání. Aisis, 2003.
BUREŠ, M., MORÁVEK, A., JELÍNEK, I. Nová generace webových technologií. Vox, 2005.
CORMEN, LEISERSON, RIVEST, STEIN. Introduction to algorithms (2nd Edition). McGraw Hill, 2001.
ČERNOCHOVÁ, M.,  KOMRSKA, T., NOVÁK, J. Využití počítače při vyučování., Praha: Pedagogika, 2001
ČEŠKA, M., RÁBOVÁ, Z. Gramatiky a jazyky. Brno: VUT, 1992.
DIESTEL, R. Graph Theory. New York: Springer-Verlag , 2000.
EGELMANN, L. Informatik bis zum Abitur. Paetec-Verlag, Berlin, 2002 14
HABIBALLA, H. Teoretické základy informatiky. Ostravská univerzita 2003
HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat. Portál, 2004.
HORÁK, J. Hardware. Učebnice pro pokročilé. Computer Press, 2004.
CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Paido, 1999.
CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. Grada, 2007
JALŮVKA, J. Moderní počítačové viry. Podstata, prevence, ochrana. Computer Press, 2001.
JIROUŠEK, a kol. Principy digitální komunikace. Leda, 2006.
KALAŠ, I., BLAHO, A. Programovanie? Používanie? Porozumenie. [online] Sborník semináře Poškole, 1997. Znovu publikováno Metodický portál RVP, 2008.
KOFLER, M. PHP 5 a MySQL 5. Průvodce webového programátora. Computer Press, 2007.
KOPECKÝ, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Hanex, 2006.
KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka – model. Kroměříž: Spirála, 1995.
KŘEMEN, J. Modely a systémy. Academia, 2007.
KUBEŠ, J. a kol. Počítače ve výuce přírodovědných předmětů. Fraus, 2005.
MARUYAMA, H., TAMURA, K., NAKAMURA, Y. XML and Java(TM): Developing Web Applications. Amazon Com, 2006.
MATOUŠEK, J., NEŠETŘIL, J. Kapitoly z diskrétní matematiky. Praha: Karolinum, 2000.
MUELLER, S. Osobní počítač. Nejpodrobnější průvodce hardwarem PC. Computer Press, 2001.
MURRAY, J., VANRYPER, W. Encyklopedie grafických formátů. Computer Press, 2005.
NAVRÁTIL, P. Počítačová grafika a multimédia. Computer Media, 2007.
PASCH, M. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Portál, 2005.
PINKER, J. Mikroprocesory a mikropočítače. BEN – technická literatura, 2004.
PŮLPÁN Z. Základy sestavování a vyhodnocování didaktických testů. Hradec Král. 1991.
Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání, pro gymnázia. MŠMT, 2006.
SAK, P., SKALKOVÁ, J., MAREŠ, J. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Portál, 2007.
SCHUBERT, S., SCHWILL, A. Didaktik der Informatik. Heidelberg: Spektrum Akademischer Verlag, 2004
SKOČOVSKÝ, L. Computer science enjoyer. [online] Brno: Skočovský, 2007.
Současné učebnice informatiky pro základní a střední školy (české, slovenské).
STALLINGS, W. Operating Systems. Prentice Hall, 2001.
TŮMA, T. Počítačová grafika a design. Computer Press, 2007.
ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Portál, 2007