(1) Zkouška má ústní formu. Čas určený na přípravu je přibližně 40 až 50 minut. Zkoušený je hodnocen na základě prokázaných znalostí, které na závěr zhodnotí členové komise. Jako zkouškové otázky si uchazeč vylosuje jeden tematický okruh z každého ze tří níže uvedených chemických oborů (1. Obecná a anorganická chemie, 2. Organická chemie, 3. Analytická chemie). Čtvrtá otázka z posledního okruhu (4. Didaktika školních pokusů) není učena losem. Zkoušející ji pokládá tak, aby tematicky navazovala na vylosované okruhy chemických disciplín. Obvyklá doba zkoušení každé z otázek je přibližně 10 minut. Obvyklá doba celé zkoušky je tak 40 až 50 minut.

(2) Předmětem zkoušky jsou následující obory a jejich tematické okruhy:

Obecná a anorganická chemie (Bc.)

1. a) Vodík, příprava, průmyslová výroba, sloučeniny. Voda, peroxid vodíku.
   b) Periodický systém prvků, podobnosti a trendy ve skupinách a periodách.
2. a) Kyslík, příprava, průmyslová výroba, sloučeniny, klasifikace oxidů.
   b) Elektronový obal atomů. Ionizační energie. Elektronegativita.
3. a) Vzácné plyny, výskyt, využití, sloučeniny, postavení radonu v rozpadových řadách.
   b) Atomové jádro, radioaktivní reakce, ionizující záření, jaderné izomery.
4. a) Halogeny. Příprava a průmyslová výroba, vlastnosti, významné sloučeniny.
   b) Chemická vazba, molekulové orbitaly. Model kovalentní, iontové a kovové vazby.
5. a) Chalkogeny. Síra a její sloučeniny. Průmyslová výroba kyseliny sírové.
   b) Slabé vazebné interakce, van der Waalsovy síly, vodíkové můstky.
6. a) Prvky 5. A skupiny. Dusík a fosfor. Průmyslová výroba. Významné sloučeniny.
   b) Struktura molekul, hybridizace, teorie VSEPR.
7. a) Prvky 4. A skupiny. Významné sloučeniny. Alotropické modifikace uhlíku.
   b) Skupenské stavy látek. P-T diagram. Ideální a reálný plyn. Základy krystalografie.
8. a) Prvky 3. A skupiny. Vlastnosti a významné sloučeniny. Výroba hliníku.
   b) Elektrolyty a neelektrolyty, teorie kyselin a zásad, disociační konstanty, pH.
9. a) Prvky 1. A a 2. A skupiny. Vlastnosti a významné sloučeniny. Výroba sodíku.
   b) Redoxní reakce a rovnováhy. Standardní redoxní potenciály.
10. a) Přechodné a vnitřně přechodné kovy. Vlastnosti a sloučeniny. Výroba Fe, Ti a Au.
    b) Srážecí a komplexotvorné reakce a rovnováhy. Základy koordinační chemie.

Organická chemie (Bc.)

1. Izomerie organických sloučenin. Konstituční a konfigurační izomery. Způsoby zakreslení izomerů (perspektivní vzorce, Newmanovy vzorce). Rozdíly ve fyzikálních, biologických a chemických vlastnostech izomerů. Určování relativní a absolutní konfigurace (cis/trans, E/Z, R/S).
2. Alkany a cykloalkany. Izomerie alkanů a cykloalkanů. Napětí kruhu. Nejvýznamnější reakce (substituce, oxidace) a jejich mechanismy.
3. Alkeny a dieny. Struktura dvojné vazby. Izomerie alkenů. Nejvýznamnější reakce (adice, oxidace). Regioselektivita a stereospecifita adičních reakcí, jejich mechanismy.
4. Alkyny. Struktura trojné vazby. Acidobazické reakce alkynů, využití alkynidů v syntéze. Adiční reakce alkynů (mechanismy, regioselektivita a stereospecifita).
5. Areny. Aromaticita, struktura benzenu. Substituce elektrofilní (mechanismus, regioselektivita, induktivní a mesomerní vlivy substituentů).
6. Halogenalkany. Rozdělení, fyzikální vlastnosti. Nejvýznamnější reakce (substituce a eliminace) a jejich mechanismy (vliv struktury substrátu, nukleofilu, rozpouštědla).
7. Organokovové sloučeniny. Jejich příprava, struktura a reakce s elektrofily (sloučeniny s kyselým vodíkem, aldehydy, ketony, estery, nitrily, epoxidy).
8. Hydroxysloučeniny a ethery. Rozdělení, fyzikální vlastnosti. Nejvýznamnější reakce (acidobazické reakce, oxidace, substituce).
9. Karbonylové sloučeniny. Rozdělení. Nejvýznamnější reakce (nukleofilní adice, oxidace a redukce, aldolizace a aldolové kondenzace).
10. Karboxylové kyseliny. Acidobazické vlastnosti, odvození pKa. Nejvýznamnější reakce (esterifikace, redukce, dehydratace).
11. Deriváty karboxylových kyselin. Rozdělení, příklady přirozeně se vyskytujících zástupců, charakteristické reakce.
12. Dusíkaté deriváty. Aminy (klasifikace, acidobazické vlastnosti, nejvýznamnější reakce). Nitrosloučeniny (struktura nitroskupiny, přípravy, nejvýznamnější reakce).
13. Heterocyklické sloučeniny. Furan, pyrrol, thiofen, pyridin a chinolin. Struktura a acidobazické vlastnosti. Jejich reaktivita z hlediska dienů a aromátů.
14. Sacharidy. Rozdělení. Fischerovy, Tollensovy a Haworthovy vzorce. Epimery, anomery, mutarotace. Disacharidy redukující a neredukující. Deriváty sacharidů.
15. Lipidy (vosky, tuky). Rozdělení, vliv složení na jejich fyzikální vlastnosti. Mastné kyseliny. Nejvýznamnější reakce (zmýdelnění, interesterifikace – alkoholýza, acidolýza, esterová výměna).

Analytická chemie (Bc.)

1. Metody odběru vzorku, příprava vzorku k analýze, rozklad vzorku, mineralizace, standardní látky.
2. Protolytické rovnováhy v roztocích, aktivita, aktivitní koeficient. Výpočty pH ve vodných roztocích. Způsoby vyjadřování složení směsí (způsoby vyjadřování koncentrací, zlomek, koncentrace).
3. Komplexotvorné a srážecí rovnováhy v roztocích, konstanty stability, součin rozpustnosti. Oxidačně-redukční děje, Nernstova rovnice.
4. Analytická chemie kvalitativní – roztřídění kationtů a aniontů do analytických tříd, důkazy kationtů a aniontů.
5. Analytická chemie kvantitativní, vážková analýza, vhodné příklady a standardní postupy.
6. Analytická chemie kvantitativní (odměrná analýza – alkalimetrie, acidimetrie, titrační křivky, určování bodu ekvivalence, indikátory, standardní látky).
7. Analytická chemie kvantitativní (odměrná analýza – titrace oxidimetrické, titrační křivky, určování bodu ekvivalence, indikátory, standardní látky).
8. Analytická chemie kvantitativní (odměrná analýza – titrace srážecí a komplexometrické, titrační křivky, určování bodu ekvivalence, indikátory, standardní látky).
9. Separační metody v chemické analýze – klasické metody, extrakce pevné látky kapalinou, extrakce z kapaliny do kapaliny.
10. Separační metody v chemické analýze – použití iontoměničů v analytické chemii.
11. Separační metody v chemické analýze – teoretické základy chromatografického procesu, chromatografie na tenké vrstvě.

Didaktika školních pokusů (Bc.)

Otázky budou voleny tak, aby tematicky navazovaly na vylosované okruhy chemických disciplín.

(3) Průběh zkoušky řídí předseda komise. Má právo udělit (případně odebrat) slovo všem zúčastněným. Předseda rovněž zkoušku ukončuje.

(4) Členové komise na neveřejném zasedání zhodnotí průběh zkoušky. Následně pak zkoušku výsledně klasifikují. Stupnice je následující: 1 – výborně, 2 – velmi dobře, 3 – dobře, 4 – nedostatečně.